Víla

Jsem víla a mým úkolem je léčit a pomáhat. Působím především na loukách a paloucích. Procházím jimi a kde vidím, že nějaká rostlina trpí chorobou nebo jen potřebuje osvěžit, tam přikládám své ruce. Dokáži léčit a zprostředkovávat sílu k zotavení či posílení. My víly máme velmi jemné tělo, a proto dokážeme pomoci na jemnější úrovni než třeba elfové.

Pečujeme zejména o květiny, ale pomoct samozřejmě dokážeme i trávám, křovinám i stromům. Zvířata léčíme velmi výjimečně, od toho jsou jiní bytostní. Ačkoliv se zdržujeme zejména na volných prostranstvích se spoustou květin, když nás o pomoc poprosí déva nějakého stromu v lese, můžeme jít i tam. Stejně tak lesem procházíme na cestě mezi různými palouky – je to jednodušší, než se vrátit do jemnější úrovně a z ní zase sestoupit do nižší. Na cestě však nesmí být nic, co by nás zraňovalo. Jakékoliv nepěkné záření cítíme velmi bolestně a musíme se stáhnout. Ale ani čisté, avšak hutnější záření nám nedělá dobře. Proto jsme ani za dávných dob, kdy bylo lidstvo ještě čisté, nechodily do blízkosti lidských osad. Nanejvýš tak v noci, když byl všude klid. Občas jsme se sice přiblížily i ve dne, abychom se podívaly na činorodé působení ducha, ale ani tehdy byste nás nenašli například přímo ve městech. Jsou jiní bytostní, kteří dokáží léčit rostliny rostoucí ve městech, a co nezvládnou oni, tam můžete pomoct vy, lidé. Pro nás je v blízkosti lidí příliš rušno – svým zářením nám nejvíce vyhovují klidné louky.

Kvůli vám však nemůžeme působit všude tam, kde působit máme. Nemluvím jen o tom, že jste si pro sebe zabrali mnohem více půdy, než vám přináleží, a že na další místa jste rozmístili své věci s nepěkným zářením, kvůli němuž se nemůžeme přiblížit, ale také o tom, jaké myšlenkové útvary vytváříte. Jako mlžné závoje i těžká mračna se tyto formy převalují i na místech daleko od vás a nám pak musí pomáhat bytostní vzduchu. Až louku pročistí, pak teprve můžeme přijít my.

Když jsem se zeptal na tanec, se kterým si lidé víly spojují, smála se. A smála se hlavně tomu, co za tanec považujeme my.

Ano, rády tančíme. Je to součást našeho působení. I pohybem se utváří záření – když je to pohyb krásný, je záření krásné; když je to pohyb nehezký, je záření nehezké. To, co vy nazýváte tancem, je přece k smíchu. Jen se na sebe podívejte, jak u toho vypadáte! Vy necítíte, co z vás v takových chvílích vychází? Kde je krása a plynulost pohybu? V pozemských tělech samozřejmě nedosáhnete takové vnější ladnosti jako my víly, ale sílu dokážete zprostředkovat vyšší – to je přece dáno vaším původem. To byste však museli hledat pravou krásu, a ne si libovat v chaotických záškubech či nízkosti.

Liší se nějak vaše působení ve dne a v noci?

Tak jako se liší proudění sil ve dne a v noci, ba i v různých částech dne či noci, tak se také liší naše působení. Ve dne jsme veselejší a živější, v noci pak tišší a vážnější. Neprojevuje se to však jen formou tance, ale například i různá onemocnění rostlin léčíme v různou dobu. S tím souvisí i to, kdy je nejvhodnější sbírat některé léčivé bylinky. Už vaši předkové přece chodili na některé z nich ve dne a na jiné k večeru nebo v noci. I vy byste se měli znovu naučit vnímat, kdy má která rostlina největší sílu. Nesmíte si to ovšem plést s „čarodějnictvím“, které si libovalo jen v efektní formě. Pokyny „trhat za úplňku, až sova třikrát zahouká“ přece nemají smysl.

Kdykoliv si nebudete vědět rady, zeptejte se nás, my jsme vám přece pořád nablízku a rádi vám poradíme.

Jedna odpoveď na „Víla“

  1. Odkrývají se nám tady poklady, kterým jsme se my lidé většinou uzavřeli, ale které jsou přitom přirozenou součástí našeho života…

Nie je možné pridávať komentáre.