Něco je jinak

Přátelům a holubům

Chtěla jsem říct, jen tak, sama sobě, přátelům a holubům na střeše, že Něco je jinak.
Jinak, než jsem si myslela, oč jsem usilovala.
Snažila jsem se, a moc, abych tu na zemi byla užitečný host.
Co jsem viděla, to jsem chtěla zušlechťovat, napravovat a to dobré podporovat. Podle svého nejlepšího vědomí a možností.
Tolik úsilí jsem tomu dávala!

Nyní poznávám, a jsem šťastná z onoho poznání, že Něco je ještě nějak jinak. Řekla bych naopak.
Abych to Něco poznala, musím víc naslouchat, vnímat a hlavně se ptát.
Ptát se po Boží Vůli. Sama v sobě, úplně tiše, ale neustále.
Svou vůli odložit, vřazovat do proudu Vůle Nejvyšší.
Je to něco nového, nezvyklého. A nádherného.
Je to zkrátka nějak jinak.

Něco zní pod povrchem věcí a událostí dnů.
Něco, s čím souzní kameny, rostliny, zvířata, přírodní bytosti.
Něco, co se vyjeví tomu, kdo je v nitru tichý a vnímavý.
Připadám si, velmi nemotorná a pobíhající, když To zacítím.
A nádherně svobodná a radostná, když alespoň na chvíli smím v onom proudu stát.

Je to Štěstí, které se řine z těch pootevřených dveří…