Volání strážkyně krajiny

Slyš, národe můj! Přetěžká bude tvá cesta zpět ke světlu, protože ses od ní velmi odklonil. [hidepost=0]Byl jsi pečlivě veden, i když ses musel neustále ohánět, abys zůstal živ. Ale právě to, že ti byla odepřena hojnost, bylo tím nejlepším vedením, protože ses naučil vážit si darů přírody a věděl jsi, že jen ten, kdo pracuje, smí i brát.

Jenže po létech zmatků a chaosu jsi podlehl vlivu západní civilizace a našel jsi své „štěstí“ v poživačném konzumu, ve kterém bys chtěl mít všechno, hned a nejlépe ještě zadarmo. Takto ale nefungují Boží zákony a ty to v hloubi duše moc dobře víš.

Čeká tě doba, kdy budeš muset sklidit následky svého nesprávného chtění a čím více si před nimi budeš zavírat oči i uši, tím strašlivěji se projeví, aby tebou otřásly tak, že se už nikdy nebudeš chtít zpronevěřit svému úkolu ve stvoření.

V prvé řadě se musíš opět naučit pracovat tak, aby ti práce přinášela radost. Skutečnou radost však přináší pouze ta práce, která je užitečná, a proto je tvým prvním úkolem začít hledat formy, jak toho docílit, i když tě okolí nutí jednat jinak. Sám se musíš hýbat!

V tvém nitru je hluboké spojení s přírodou, jedno z nejsilnějších. V minulosti sis vždy vážil přírody a ctil jsi ji, proto bytostní nyní nechápavě hledí na to, že i ty dokážeš drancovat, ničit a nenávidět. Vzpamatuj se, to je cesta do pekel! Oživ svou lásku k přírodě – ta ti vždy dávala sílu k tomu, abys překonal i ty nejtěžší časy. To je druhý úkol.

A třetí úkol je prostý – buď zase sám sebou a nech stranou všechny ty, kteří se ti snaží našeptávat, že oni tomu rozumí lépe a že ti s nimi nebude nic chybět.

Já ti budu pomáhat i v časech největší nouze, a tak nezapomeň, že stačí dobré chtění a dostane se ti útěchy i pomoci.[/content_control]