Aby vše byla brána

Každý má svou bránu, kterou vchází do hloubky prožívání.

Někdo v práci, jiný se noří v umění tvorbu, další v náruč partnerské lásky. Ten pospíchá v exotické kraje a ta zase do mateřské role.

Kéž se naučím, aby vše byla brána, mnou poznána! Aby vše, co potkám, spatřím, uslyším, byla brána k prožívání, k vnímání Řeči Boží, šepotu stvoření, který se jako údery zvonu ozývá v každém zrodu i skonu. Který tiše tká v drobném kvítku u cesty, kterou smím jít.

Kéž dokážu poznat a chovat se na své cestě tak, aby mé pohyby, mé cítění, myšlení a konání, byly nakonec, po všech zastaveních i bloudění, vždy Cestou. Zlatou stezkou Vzhůru.