Nikoli nerad vidím, že mé ruce naskýtá se příležitost křesťanské mládeži a škole ochotu prokázati; leč nikoli neochotně se jí chápu, ježto jsem jist, že ji vyšší prozřetelnost poskytla; nechť se mi nedostává píle, abych se jí zmocnil. Přinášejíc samy chorobné stavy příležitost a podnět, aby proti nim vyhledán byl lék, sám nepořádek, aby byl zjednán pořádek, samy zlé mravy, aby byly vydány dobré zákony; leč je tomu tak, že naše váhavost neobrací k tomu zřetele, nejsouc ani pobádána vyhledávati léku. Necháme obyčejně věcí běžeti, jak jsou; majíce za to, že jsme svému úkolu dosti učinili, jestliže nářkem a žalobami dáváme najevo, že si nejsme nevědomi svých nesnází. Poté vězíce v bahně zmatku, kteří před sebou lepší věci prohlédáme, stále si stýskáme, setrváváme tam však přece, poněvadž k vážnému předsevzetí, odtud vybřednouti se buď nikdy neodhodláme, nebo alespoň nepřiložíme s opravdovostí a obratností ruky k dílu.

Odtud plyne, že nedostatky, kteréžkoli nás jednou postihly, tou měrou pevně setrvávají, že nadto ještě, za nepříznivých okolností se vzmáhají. Toť, co moudrý starověk na mysli chovaje a důrazně chtěje vyjádřiti – protože bylo mnohonásobné – zobrazil Herkulův obtížný boj s lernejskou saní, že utětím jedné hlavy ihned vyrostly dvě. Což také může znamenati, že máme potírati své vady, dokud s boží pomocí je nepřekonáme. A mou úlohou nyní jest podstoupiti zápas s jedním školským morem, leností, jako při nedávné příležitosti si stěžoval pomocník jednoho učeného muže do všeobecné zdlouhavosti většiny žactva ve školách, teď také v našich, a do povrchního konání svých povinností. Možno zajisté doufati, že všeobecná malátnost částečně prchne, zahnána částečně zažehnutím pochodně lepší metody; než co pomůže zapalovati ohně, jestliže lidé nechtí otvírati očí? V mysli se vybavil úsudek velmi učeného muže, že marno zkoumati metodu, nezažene-li se lenost ze škol. Tuto tedy zapuditi, jevila se mi jako vhodná rada, uveřejněná ve zlaté knížce Joachima Fortia: De ratione studii, kteráž podivuhodně rozplameňuje všechny ve škole, učitele i žáky v lásce ke studiím. Opatřil jsem od něho nový výtisk u nás, jako D. Erpenius před několika lety v Belgii; kéž však se stejným výsledkem! On hlásí, že za doporučení tohoto velikého autora velmi mnozí mu vzdali dík; u nás nic takového, nanejvýše na všech stranách mlčení. Čtou-li či nedbají, rozumějí-li či nechtí rozuměti, nevím; přece na mně jest, aby rozuměli. Mám za to, že otázka etiků, máme-li nevděčným dobře činiti, pro člověka křesťanského jest neužitečná. Praví-li Kristus (Mat. 5, 44, 45); tvrdí apoštol (2. Thess. 3, 13), ano dotvrzuje sám Seneca veden přirozeným světlem, že jsme povinni se slitovati nad neštěstím trpícího. Jest však ubohý, kdo nerozumí svému dobru; ubohý ten, kdo si přeje někam dojíti, cesty tam vedoucí nezná; ubohý; jenž cítí, avšak léku nezná; a všech těchto ubožší ten, jenž svému dobru nechce rozuměti, ukazatelem cesty pohrdá, dokonce nenávidí, dokonce nedbá nemoci i léků mu ukazovaných. Postupujíce, kéž setrváme v předsevzetí Boha napodobovati i v tom; abychom těm; kteří nám protivenství činí, dobré přáli, a popřeje-li Bůh, i prospívali. To jest, proč tento výklad vznikl, jemuž dávám název Fortius redivivus, za tím účelem, když upadl v zapomenutí ve své předešlé podobě, zaskvěje se nově, rozumí se jasněji-v tom, co si předsevzal, vysvětlením a bližším přizpůsobením na naše poměry. Přidávám: Jak zahnati lenost ze škol, neboť, dokud lenost, ohromný to balvan, zahrazující cestu ke vší vznešenosti, nebude odstraněn, dotud, jak mám za to, budou všechny ostatní záměry, všechna povzbuzení, všechna přání pro dobro školy, všechna laskavých dobrodinců péče a starost o ně, štědře nadané koleje, posluchárny, konvikty, konečně všechny dobré zákony a všichni jejich strážcové, slovem vše, vše, všechno bude marné. Aj tedy, abychom zahnali ze zahrad moudrosti tak škodlivou šelmu, lenost, radu podávám, nebo spíše vyzkoušíme opatření již učiněné! Chci předcházeti živým příkladem a nešetřiti námahy, abych tuto úvahu ochotně nabídl všem občanům naší školy a každému, kdo si jí přeje, zdarma, tedy přece s podmínkou, předně, že bude čtena; neboť nepřipravují se knihy pro moly, nýbrž pro lidi. Za druhé, nechť je čtena s vážností a porozuměním; což bylo řečeno; čísti bez porozumění, znamená nedbati. Za třetí, jeden s druhým o téže látce mluviti a neustávajíce vzájemně vyměňovati předložené podněty. Počněte se, prosím, sdružovati, což jest přirozeností světla, nikoliv uzavírati se, což jest přirozeností temnoty.

– – –

Spis v PDF formáte nájdete v časti “Na stiahnutie“