Jaro ťuká na dveře
čeká, kdo mu otevře,
já mu spěchám vstříc
a hned mu jdu říct,
jak se těším na sněženku,
na kosa, co první venku
najde tučnou žížalu…
Dobrého jen pomálu,
ještě teplem šetří jaro.
Snad si za nás všechny přálo
najít otevřené dveře
do tepla lidských duší.
Vždyť člověku tolik sluší
úsměv v rozjasněné tváři,
i když slunce sotva září
a mráz zebe uši…