Strach a radost

Jela jsem domů z práce a cítila jsem v sobě jiskřičku radosti, která se chtěla rozhořet – z toho, že mám úžasnou práci, skvělé kolegyně, jsem zdravá, že mohu dělat to, co je mému srdci blízké… Zároveň ale se mi něco snažilo šeptat do ucha: „Moc se neraduj, co když jsi vše neudělala správně, co když to svou radostí zakřikneš, drž se zpátky a moc si nevýskej!“

Měla jsem prostě strach mít radost!

Co to je, co nás tak drží ve strachu? Musela jsem sebou trhnout a tomuto nepříjemnému pocitu zabouchnout dveře. A až potom jsem mohla být radostná, měla jsem hodně energie – po třetí dvanástihodinové službě…

Ano, rozum nám dobře slouží, ale špatně vládne. Zatlačí nás do kouta a tam nám hrozí vším možným, abychom se báli a dělali, co nám doba káže. Jen necítit, neradovat se a být šedou masou…

To je mé poselství pro ty, kteří to mívají podobné: “Pošlete strach někam pryč a radostní buďte na světě!”