Když se nějaký národ ocitne v područí jiného národa, ať už se jedná o chtěný vývoj, či nikoliv, vždy je to pro něj příležitost, popud, aby co nejvíce zesílil svůj vnitřní pohyb a rozvinul v sobě všechny své schopnosti, všechny dary, které mu byly svěřeny. Jakkoliv trpí pod útlakem někoho mocnějšího, musí to brát jako možnost, aby tedy projevil ještě více odhodlání a ještě více vnitřní síly, čímž by dokázal, že si zaslouží své svobodné místo na Zemi. Když projeví správné chtění a podpoří ho správnými činy, Bůh ho nenechá na holičkách a národ, který se takto správně postaví, své svobody dříve či později dosáhne.

Pokračovať na Národovectví (k 19 4. 2024) →

Není vůbec s podivem, že dušemi žijícími v německém národě za života Syna Člověka tolik hýbalo všechno, co bylo spojené s bájnou Atlantidou, byť tímto jménem ji nazývali jen někteří. Každopádně mezi lidmi žilo vědomí o ztracené zemi, kterou obýval lid větší a krásnější tělesné konstituce, než jaká je obvyklá na Zemi v současné době. Tato dávná země nedávala lidem spát, a i když ji – jak to bývá u lidí obvyklé – začali spojovat i s nejrůznějšími vlastními fantaziemi a opřádat smyšlenkami, v základě i do jejich denního vědomí pronikly mnohé pravdivé věci o Atlantidě.

Pokračovať na Nadřazená rasa (k 17. 4. 2024) →

Požehnané místo, kde jsem se na Zemi narodil! A vy jste z něj udělali chlév! Co chlév – stoku, bažinu, smetiště lidské pýchy a ješitnosti. Zajděte si do kostela stojícího o pár metrů vedle. Pyšně shlížíte na ty, kteří do něj chodí, a nevidíte, že v jejich kostele jsou zakotveny mnohem čistější a vznešenější proudy, než jakými jste vy zaneřádili můj rodný dům.

Pokračovať na Bischofswerda, 16. 4. 2024 →